T. Homola, V. Wiesner: Josef Podpěra slaví 90. narozeniny!

Velkou gratulaci k dožité devadesátce posíláme prostřednictvým těchto stránek našemu patrně nejstaršímu a stále aktivnímu pěstiteli bonsají z Prahy...
25.03.2011  přečteno: 462x,  kat.:bonsaje

Tento rozhovor Tomáše Homoly s Josefem Podpěrou připravený pro magazín Bonsaje a japonské zahrady vznikl sice před dvěma léty, ale to nevadí, protože nám oslavence přibližuje stejně dobře, jako bychom s ním hovořili včera...

Redakce: pane Podpěro, v letošním roce jste opět v plné síle osavil své narozeniny a nikdo nepochybuje o tom, že patříte mezi naše „služebně nejstarší" české pěstitele bonsají. Jak se daří Vám a jak Vašim bonsajím?

J. Podpěra: já se mám dobře, užívám si důchodového věku a snažím se, aby se dobře dařilo i mým bonsajím. Sice je problém v tom, že jsem přišel o zahradu a bonsaje mám už jen na balkoně, kde je během letních veder až kolem 50oC nad nulou, ale přesto se o ně snažím pečovat tak, aby měly všechno, co ke svému životu potřebují. Tzn. zálivku, vzdušnou vlhkost, hnojení a dostatek světla.

Redakce: můžete nám říct, jak jste se k bonsajím dostal, jaké jste v průběhu let pěstoval a s jakými úspěchy nebo neúspěchy se potýkáte nyní?

J. Podpěra: jako malý chlapec jsem od svého dědečka většinou dostal to, o co jsem si řekl a co jsem chtěl. Prostě skoro všechno, co se mi líbilo. Jednou, když jsme byli na hospodářské výstavě, šli jsme nakoupit naše oblíbené kaktusy a já uviděl zajímavou borovici. Byl to strom zasazený do nádoby a kolem sebe měl jezírko z rozbitých sklíček od zrcadla. U toho stály dva, pro mě tehdy „panáci“ v japonském stylu. Borovici jsem chtěl, ale dědeček mi řekl: „Ty jsi se kluku zbláznil, vždyť stojí 90 korun, doma máš tolik borovic..." A šli jsme pryč.

Josef Podpěra uprostřed svých přátel v tradičním letním kloboučku...

Následně mi nabídl, že si můžu koupit zase kaktus, já jsem ho ale samozřejmě nechtěl. Tak se to opakovalo asi třikrát, až jsme se vrátili a já, protože jak už jsem říkal, dědeček mi většinou koupil, co jsem chtěl, borovici nakonec domů nesl. Babičce jsme pro jistotu řekli, že stála 9 korun, ta nám vynadala, proč jsme kupovali borovici, když máme k dispozici celý borovicový les. Tak tohle byla moje první borovice.

Tato rostlina má i zajímavý osud nebo vývoj, protože když jsem byl za okupace zavřený, můj táta borovici vzal, vyndal ji z mísy a zasadil do volné půdy. Když jsem se z kriminálu vrátil, stromek jsem ostřihal, opět zasadil do mísy, kterou jsem si v cihelně sám udělal, a začal ho znovu pěstovat jako bonsai. Podobná věc se opakovala, když jsem byl zavřený za komunistického režimu, kdy jsem byl z domova celých 12 let. Za tuto dobu borovice narostla do takové podoby, že pěstovat ji jako bonsai už v podstatě nešlo…

Redakce: do vašeho života smutně zasáhla komunistická totalita. Můžete nám říci, jaká byla vaše bonsajová aktivita za minulého režimu a můžete popsat a zavzpomínat na tehdejší bonsajovou scénu?

J. Podpěra: je pravdou, že bonsaje v Čechách se v podstatě vyskytovaly v určitém slova smyslu už za 1. republiky, kdy se tomuto umění říkalo „džaponérie“. V dobách, kdy jsem byl v kriminále, jsem se snažil o tomto umění nějaké informace získat, ale zcela logicky to bylo velmi složité, až nemožné. U nás před tím, než se objevil pražský Bonsai klub, nějací pěstitelé sice byli, ale je pravdou, že nebyly informace, nebyly žádné kluby, nebyl materiál, nebyla výměna zkušeností, to znamená, že pěstování bylo velice obtížné. Když jsem se z kriminálu vrátil, teprve tehdy jsem se dostal do Bonsai klubu Praha a mohl jsem začít své sny o malých stromech v miskách uskutečňovat a bonsaje pěstovat…

Redakce: jaké rostliny máte v současné době ve své sbírce a ve své péči?

J. Podpěra: jako bonsaje pěstuji převážně borovice, mám i pár listnáčů, z čehož jsou hlavní buky. Můj sortiment musí být velmi omezený, což je dáno hlavně tím, že své stromy mám pouze na balkoně, kde, jak již jsem se zmínil na začátku, jsou poměrně extrémní podmínky. Problém je i s péčí, protože na balkoně rostliny rychle vysychají. Starám se o ně samozřejmě sám, jenom když někam potřebuji odjet na delší dobu, musím někoho zaplatit, aby se mi o rostliny postaral a alespoň 2x denně je zalil.

Redakce: jaké rostliny máte na základě jejich pěstitelských vlastností nebo i symboliky nejraději?

J. Podpěra: úplně nejraději mám, stejně jako asi i většina českých pěstitelů, borovice, tedy stromy, které pochází z české přírody, lesů a horských scenerií. I když se mi importované borovice líbí také, přednost dávám těm našim – borovicím lesním.

Redakce: staráte se o vaše bonsaje sám, nebo o složitější zásahy požádáte někoho jiného, třeba i řemeslně zručnějšího?

J. Podpěra: o své bonsaje se starám sám. Myslím si, že je to důležité, protože člověk, který si nechává své bonsaje „dělat“, k nim potom nemůže mít takový vztah.

Redakce: můžete nám říct, jaký bonsajový styl se vám nejvíce líbí?

J. Podpěra: co se týče bonsajových stylů, tak více než ty uhlazené, jemné a do detailů dodělané japonské styly, kterých je několik, se mi líbí styly čínské. Jsou volnější, a proto si myslím, že jsou takové přirozenější.

Redakce: je pro vás pěstování bonsají z hlediska filozofie skutečně duchovní sepjetí člověka s přírodou, o kterém se hodně mluví, nebo je to v podstatě jenom koníček, který slouží k tomu, aby se člověk, mající třeba náročné zaměstnání, odreagoval?

J. Podpěra: pěstování bonsají se samozřejmě dohromady s asijskou filozofií váže, ale já, protože jsem už staršího data narození, a tudíž nemám možnost ani chuť se filozofickými otázkami tolik zabývat, beru bonsaje jako odreagování se od běžného života, což je v mém pokročilém stáří v podstatě už velice potřebná a příjemná záležitost. Jak jsem říkal, filozofický podtext bonsaje samozřejmě mají, já ho však už tolik nevyhledávám.

Redakce: oslovují vás z hlediska východoasijského umění i některé z jiných kategorií, než jsou bonsaje? Mám na mysli kupříkladu umění kamenů suiseki, zahradní architektura, stavitelství nebo třeba aranžování rostlin ikebana?

J. Podpěra: všechny kategorie, které jste jmenoval, mě samozřejmě oslovují a velice mě zajímají. Mezi nejkrásnější a pro mě nejdůležitější umělecké směry, které v Japonsku jsou, řadím hlavně bonsaje, které i sám pěstuji, dále jsou to kameny, ať už malé, nebo velké zahradní, a pak je to oblast, která mě obzvláště naplňuje, a to je klasická malba.

Redakce: jste pravidelným účastníkem zájezdů, které pořádá českobudějovická Bonsai Academia, popř. i jiné kluby a spolky. Můžete nám říct, která bonsajová scéna ve které zemi vás nejvíce oslovila a proč?

J. Podpěra: Pokud mi zdraví dovolí, nevynechám jedinou příležitost, abych se podíval na jakoukoliv bonsajovou akci do zahraničí, protože v minulém režimu jsem cestovat nemohl. I teď v pokročilém věku tedy velice rád poznávám nové kraje a bonsaje zahraničních pěstitelů. Musím říct, že v poslední době mě nejvíce nadchla italská bonsajová scéna, kde si myslím, že mají krásné bonsaje a umí je velice dobře pěstovat a tvarovat.

Redakce: děkuji Vám za rozhovor, přeji pevné zdraví a spoustu dalších bonsajových aktivit.

Redaktor: Tomáš Homola

Diskuse k článku:
Počet příspěvků v diskusi: 5     poslední: 25.03.11 17:59
    

  Gratulace  Jan Stropnický24.03.11 18:05
 > Re: Gratulace  Jiří Svačina - Gratulace25.03.11 01:20
  Moje jméno Vám asi nic neřekne...  Pepina25.03.11 08:02
 > Re: Moje jméno Vám asi nic neřekne...  homola25.03.11 17:59
  Připojení ke gratulaci  Karel Adam25.03.11 09:35

  

Kontakt: redakce: Jan Stropnický. Tento server provozuje firma Jan Stropnický - Bonsai Academia. Aktualizace stránky je prováděna vždy, když se na české bonsajové scéně něco zajímavého děje. RSS. Doporučené rozlišení pro prohlížení této stránky je 1024 x 768 a více.  ISSN 1213-6840.
© 2001-2020 J.Stropnický, K.Stach, J.Junek             design: Jan Junek       Zásady ochrany osobních údajů