Dušan Hora 14.05.2024 jezírka & koi
Potoky podle přírodních vzorů, 2. část
Jejich výstavba vypadá docela jednoduše, ale ne vždy se podobají těm ve volné přírodě. A důležitou roli hrají také doprovodné kameny…
Minulé povídání o výstavbě vodotečí v zahradách asijského typu jsme zakončili pootevřením tématu o uspořádání okrajových partií, přičemž jsme konstatovali, že stejně jako realizace samotného potoka bývají i tyto části předmětem vleklých diskusí. Každému se totiž líbí něco jiného, a tak najít kompromis bývá mnohdy velice těžké.
PŘÍRODNÍ PODOBA
To, jak mohou okraje vodotečí vypadat, vidíme na obr. 1 a 2. První z nich ukazuje výškový přechod koryta v podobě, která je přírodě hodně blízká, a sice s malým vodopádem. Kameny se nacházejí podobně jako v reálném stavu jak uvnitř potoka, tak také na jeho březích. A je chválihodné, že jsou roztroušeny přesně tak, jak to vídáme v horních nebo středních partiích horských říček a potoků.
Druhá fotografie je z poněkud odlišného prostředí. Líně se vinoucí tok prochází skoro rovným terénem a bohužel tomu odpovídá i jeho podoba. Pravidelné rozmístění plochých kamenů, které mají naznačovat jednotlivé stupně vodoteče, je již na první pohled velice „umělé“ a věrohodnosti nepřidávají ani kameny na břehu. Kromě toho, že jsou naprosto nesourodé (barevně i tvarově), potok jen ohraničují a nemají žádné přirozené napojení na okolní prostředí, kde jednoduše chybí. A to v přírodě nenajdeme!
ODKUD VODA PŘICHÁZÍ
Ještě, než se budeme věnovat průběhu koryta vodoteče, připomeňme si, jak by měla „přijít voda na svět“. Jednou z možností je skryté prameniště v horní části zahrady, odkud vytéká. To může být vytvořeno třeba ve formě malé studánky, do které skrytým způsobem ústí potrubí z filtračního zařízení. Ze studánky pak voda přirozeně vytéká a z úzkého potůčku se stejně jako v přírodě mění na širší potok. Toto místo může být šikovně zakryto vhodnou vegetací, která pomůže vytvořit dokonalou iluzi pramene…
Pokud se rozhodneme, že bude potok vytékat z nějaké kopcovité krajiny, musíme si dobře rozmyslet, jak má scenerie vypadat. Na obr. 3 a 4 vidíme dvě možnosti, z nichž první je špatně a druhá dobře. Nejedná-li se o vodopád, nemůže nikdy začínat potok tím, že vyvěrá z vrcholu nějakého kopce, tedy z nejvyššího bodu. Naopak, nasměrujeme-li jeho začátek mezi „dvě hory“, je vše pro pozorovatele v pořádku, protože přesně v takových místech se vodoteče v přírodě před našimi zraky objevují. A to, že za kopci v dálce již nepokračuje, ale vytéká z nějakého dovedně maskovaného zdroje, nevadí. Jsme přece jen v zahradě, ve stísněném prostoru. Důležité je jen to, aby výtok vody nebyl při pozorování z daných míst „na očích“.
PODOBA KORYTA A PŘECHODY
Věrohodný průběh potoka nebo říčky je důležitý nejen ve velké, ale i v malé zahradě, obr. 5 a 6. Asi největší chybou je to, když stavitelé vytvoří koryto, které je všude stejně široké a monotónně utvářené (obr. 2 a kresba na obr. 5a). Takové vodní stavby jsou nudné a do zahrady nevnášejí potřebný náboj. Jednou z možností, jak se této chyby vyvarovat, je při stavbě koryta pamatovat na jeho rozšíření do podoby tůní či „dvojitých ramen“ s ostrůvkem uprostřed (kresba na obr. 5b). Tady je ale potřeba vše dobře promyslet a technicky ošetřit, protože by se mohlo stát, že se v této části potoka nebude voda hýbat a začne se kazit. Někteří stavitelé to řeší tím, že pod vodní hladinu umisťují na předem vytypovaných místech trysky, které přivádí vodu z filtrace, čímž je zajištěn celkový pohyb vodní masy a zabráněno usazování kalů. Tato místa (obr. 6, písmeno c) by zároveň neměla sloužit k přechodu přes vodu, protože na jeho zajištění je bylo potřeba vybudovat mohutnější a stabilnější můstek nebo lávku. A tento prvek by v zahradě dominantním být rozhodně neměl. Přechody vytváříme tedy tam, kde je to stavebně méně náročné (obr. 6, písmeno d).
OSTRŮVKY VE VODĚ
Podobně jako pro výstavbu koryt potoků a říček, platí jistá pravidla také při budování ostrovů. Tady se dělají největší chyby v tom, že celé stavbě chybí základy a ohraničení z kamene, v podstatě se jedná jen o hromadu země ve vodě.
A jak takový ostrov může dopadnout? Jednoznačně řečeno špatně! Schéma takové stavby vidíme na obr. 7, kdy z vody ční jen vrchol hromady, která byla na dané místo před napuštěním navezena. Takový ostrov ale brzy zmizí pod hladinou, protože půda je podmáčená a po čase se rozplaví úplně. A nepomohou ani kořeny vysazených rostlin, které podle některých stavitelů drží zeminu pohromadě. Správně postavený je ostrov na obr. 8. Ten má kolem dokola základy z kamenů a hornina chrání před vlivem vody také jeho boky. Někdy se též doporučuje umístit z vnitřní strany „kamenné hráze“ aquafolií nebo geotextilii, které mají zabránit pronikání vody do prostoru stavby úplně. Nutné to ale není, tento postup je vázán třeba na druh vegetace, který na ostrově budeme pěstovat.
Při osazování tohoto netradičního místa musíme mít na zřeteli také to, že rostliny zde umístěné mají pro růst a vývoj v podstatě podobné podmínky jako stromy a keře v přenosných nádobách na terase nebo balkoně. Prostě i ony musí žít z omezených zdrojů. Nesnažme se také vměstnat do malého prostoru více rostlin, než je schopen pojmout, a pamatovat je třeba i na fakt, že borovice, které potřebují sušší stanoviště, na ostrovech často trpí. To souvisí s tím, že je zemina v neustálém kontaktu s okolní masou vody. Je-li ostrov postaven jako separátní, bez vlivu okolní vody, nesmíme zapomenout na pravidelnou zálivku, protože jinak nám rostliny uschnou!
Je-li ostrůvek malý, předpokládáme, že po něm návštěvníci zahrady nebudou chodit. Pokud je ale součástí nějaké procházkové trasy, musí být vybudován tak, aby zajistil bezpečnost příchozích. Vrchní část cesty nesmí být hladká a na jaře, na podzim nebo po dešti kluzká. Každá cesta přes vodu anebo v její blízkosti by měla být postavena tak, aby byla bezpečnější než komunikace na suchu. Používejte proto jen kameny správné velikosti, drsného povrchu a počítat je nutné také s dokonalým zapuštěním a ukotvením.
KAMENY JSOU VELMI DŮLEŽITÉ
Samostatnou kapitolu stavby potoka, říčky nebo i jezera, do kterého vodoteče ústí, jsou kameny. Těch se vyskytuje jak v přírodě nebo i v nabídkách prodejců a distributorů nepřeberné množství a je jen na nás, v jakém duchu celou realizaci pojmeme. Obecně je to možná jedno, záleží na vkusu každého z nás, ale o jedné důležité vlastnosti kamene je potřeba se zmínit. Jedná se o zvětrávání, které může poměrně brzy narušit podobu jak potoka, vodní nádrže anebo i celé zahrady. V žádném případě bychom tedy neměli podlehnout výhodným nabídkám některých obchodníků, kteří částečně zvětralou horninu se slovy, že se jedná o patinu, nabízejí v nejrůznějších akcích!
Druhým extrémem při procesu shánění kamenů je pak nákup ostrohranné, čerstvě lámané žuly, která sice hodně vydrží, ale v zahradě, a u potoka zvláště, vypadá naprosto cize. Protože se jedná o velice tvrdý materiál, není možné počítat ani s tím, že po čase „chytí“ samovolně patinu a do realizace zapadne. Jediným naprosto správným materiálem pro úpravu břehů koryt potoků a říček jsou v případě, že budujeme přirozeně vypadající biotop, kameny z přírodního naleziště. Ty mají nejen přirozené tvary a obroušené hrany, ale najdeme na nich také mechy a lišejníky, které dokreslí ráz realizované stavby. Kromě podoby kamenů záleží také na jejich ukládání. Jak ovlivňuje podoba a kvalita kamenů samotnou realizaci, se můžeme přesvědčit rychlým pohledem na obr. 9, 10, 11 a 12.
V prvním případě je koryto potoka a jeho ústí do jezírka dotvořeno kulovitými kameny v podstatě stejné velikosti. Realizace postrádá dynamiku a nepomůže ani to, že se jedná o valouny z řeky. Obdobnou situaci vidíme také v případě druhého obrázku, kde jsou naopak zvoleny kamenné desky či placáky téměř shodných rozměrů. I v tomto případě je to nevhodné řešení, protože místo potoka jsme vytvořili „stoku“ s dlážděnými okraji. Situace na následujícím, třetím obrázku, je již o něco lepší. Ale i když jsou použity lomové kameny různých tvarů, ostré hrany působí cize a odtažitě. Správnou podobu úpravy břehů potoka a jezírka vidíme tedy až na obrázku čtvrtém, posledním, kde mají kameny hrany léty obroušené a vypadají v rámci osazení naprosto přirozeně.
Stavba potoků, podobně jako jezírek či celé zahrady není nic jednoduchého. A pokud se dílo podaří, např. jako na obr. 13, vypadá vše naprosto přirozeně a věrohodně.
