Karikomi - zelené vlny v zahradě

Pěstujeme-li poblíž sebe dva keře, po čase se díky nárůstu zelené hmoty začnou k sobě přibližovat a pomalu srůstat v jeden celek. V takovém případě začínáme mluvit o tzv. karikomi, která se v japonských zahradách vyskytují třeba jako živé ploty s netradičně upravenou vrcholovou částí.

TROCHA HISTORIE

Tento název je obecně přiřazován technice stříhání keřů do zaoblených tvarů, které napodobují vlny. Podle historických pramenů bylo toto umělecké ztvárnění zelené hmoty zahradních rostlin vyvinuto mezi roky 1580–1650 a nejčastěji se aplikovalo na porosty do té doby jen kulovitých azalek. Hlavním znakem takto upravených seskupení keřů bylo to, že jejich horní část představovala na první pohled pomalu plynoucí vodu nebo jakési mořské, říční nebo jezerní vlny (obr. 1).  Hlavně koncem sedmnáctého století se do kompozice vlnovitě stříhaných keřů přidávaly jako výraznější objekty kameny, které ale svou velikostí a vzhledem musely se „zelenými vlnami“ ladit. V literatuře se pak v souvislosti s touto podobou karikomi objevuje výraz Momojama. Kromě abstraktních vln mohly keře karikomi nahradit také kameny v klasických japonských seskupeních, ať už se jedná o známý ostrov jeřába, ostrov želvy nebo loď takarabune.

Obr. 1: karikomi v zahradě Bonsai Sumiko

Z hlediska stylizace musí mít oblouky čisté linie, vypadat křehce, a i přes pravidelné stříhání být rovnoměrně pokryté zelení nově rašících a stávajících listů. Nejčastěji se na „zelené vlny“ v zahradě používají již zmiňované azalky, dále je možné touto technikou tvarovat porosty cesmíny japonské, karikomi se dělá i z u nás netradiční kamélie, známého jinanu, buxusu anebo ptačího zobu. Prostě z rostlin, které dobře snáší v daných podmínkách neustálé seřezávání, zakracování i do starého dřeva a bezproblémově obrážejí. Na rozdíl od evropských tvarovaných živých plotů se ale v Japonsku nepoužívají za tímto účelem jehličnany a také přísné geometrické obrazce známé třeba z francouzských palácových zahrad a parků se s filozofií karikomi neslučují.

ZÁKLADNÍ ROZDĚLENÍ

Stejně jako snad všechny prvky v japonské zahradní architektuře má i karikomi své zajímavé a historicky se vyvíjející dělení: tento výraz v sobě zahrnuje obecně všechny podoby japonských „živých zelených vln“ v zahradě a dále se dělí na malé karikomi (kokarikomi) a velké karikomi (ookarikomi). Toto rozlišení vychází ze vzdáleností rostlin, které byly původně jen polokulovitého tvaru, a nakonec splynuly v nedělitelný celek a v případě kokarikomi jsou podél „vln“ přítomné i malé doprovodné, do kulata stříhané keře.

Ookarikomi jsou dále členěny na dankarikomi (seskupení keřů se skládá z několika vedle sebe se nacházejících vrstev - řad), namikarikomi (spojené rostliny vytváří pravidelné hlubší vlny), yamakarikomi (do jednoho celku spojené keře mají rozličnou výšku, která může evokovat pohled na hory nebo vzdálené pohoří) anebo naopak ploché hirakarikomi (vlny jsou jen mírné a dlouhé). V každém případě slouží tyto kategorie „plotů“ jen a jen k oddělování určitých celků a ploch. Naproti tomu kokarikomi může sloužit i jako kompoziční prvek zahrady, a to jako samostatný objekt.Obr. 2: vytváření karikomi – stav před „sjednocováním“ keřů (kresby Hana Říhová)Obr. 3: jednotlivé keře jsou spojeny v „zelenou vlnu“ - karikomi

JAK ZAČÍT A DÁLE POSTUPOVAT

Chceme-li si i v naší zahradě karikomi vytvořit, nebudeme asi jako Japonci začínat tím, že založíme keře tamamono a ty pak začneme spojovat v jednolitý celek (obr. 2 a 3). Pokud nějaké již v asijské realizaci máme, můžeme se o to pokusit. Na obr. 4 vidíme dva takové exponáty, které se díky rozrůstání k sobě přibližují. Uspořádání z obr. 5 a 6 je špatné, protože keře by na blízko přiléhajících plochách shodily listy a osychaly. Správným postupem je tedy jejich spojení tak, jak to ukazuje obr. 7. A proměnu většího počtu doposud jednotlivě pěstovaných keřů vidíme na obr. 2 a 3.Obr. 4 a 5: dva keře tamamono a nesprávný způsob řezuObr. 6 a 7: rovněž špatný způsob řezu, teprve vpravo je správné spojení do jednoho celku

Chceme-li karikomi vytvořit od základu, pak asi bude nejjednodušší cestou vysadit na daném místě některé z výše uvedených rostlin tak, aby tvořily podobu živého plotu. Nesmíme ale přitom zapomenout na důležitý „třetí rozměr“, tzn. některé sazenice umístíme trochu dopředu a jiné zase podle potřeby dozadu, čímž získáme v budoucnosti potřebnou perspektivu. Následně rostliny pěstujeme a v okamžiku, kdy to dovolí nárůst živé hmoty, z nich začneme postupně vytvářet „živé zelené vlny“.  Anebo i barevné (obr. 8)!Obr. 8: Pamatujte, že japonská zahrada je plna zajímavých překvapení. Třeba v podobě kvetoucí karikomi z azalek…